2025 byl TÍM rokem

2025 pro měl byl rokem spousty velkých i malých milníků.

Poprvé jsem se vydala sama do zahraničí a nakonec ještě podruhé.

Odstěhovala jsem se od rodiny do pronajatého bytu.

Odhodlala jsem se začít něco dělat se svou váhou a začala chodit do fitka.

Odpoutala jsem se od toxického "přátelství".

Vyrazila jsem na svůj první festival, a viděla naživo své tři srdcové kapely.

Začala jsem si více vážit sebe a svých potřeb a přestala se trápit tím, co si o mě myslí druzí.

Dalo by se říct, že rok 2025 byl mým rokem. Byl startovací čarou na cestě k lepšímu já.

Opustit svou bezpečnou ulitu nebylo vůbec nic snadného. Ale bylo to nevyhnutelné, pokud se chtěla konečně stát šťastnou a žít kvalitní život.

Chci ve svém životě mít pouze lidi, kteří mi přejí a podpoří mě v mých rozhodnutích. Stejně tak, jako to dělám já. Už nechci žít na dluh. Dávat, ale nedostávat nic zpět. Nechci se doprošovat pozornosti, vnucovat se, ospravedlňovat svá rozhodnutí.

Být si sama sebou jistá a nemít kolem sebe záchranné body. Tím pro mě byly dvě cesty do zahraničí jen sama se sebou. Spolehnout se nás vé schopnosti, vnímat okolí, učit se nové věci, poznat jiné kultury. Ujistila jsem se, že ať se vydám kamkoli, zvládnu to. A užiju si to mnohém víc, když se nemusím ohlížet na druhé.

To stejné byla i návštěva hudebního festivalu. Sama ve stanu, kolem samí cizí lidé, davy lidí, hluk, neskutečné horko. Ale to všechno mě bylo najednou úplně jedno. Vidět své hudební bohy, zazpívat si, zaječet si, vychutnat si svou milovanou hudbu v atmosféře stejně naladěných lidí. Nikdy bych si nemyslela, že něco takového si dokážu naplno užít. Ano, měla jsem jeden krizový okamžik úzkostného stavu, ale zvládla jsem to. A vzpomínám na to všechno s neutuchajícím nadšením.

Splnila jsem si dlouhodobý sen a našla bydlení si přesně podle svých představ. Za rozumné peníze, v centru města, se skvělou dostupností všude kam potřebuji, malý byt v podkroví, vybavený a čistý. Mám prostor pro sebe, svůj vlastní režim, ušetřený čas za cestování, klid a ticho. Místo pro regeneraci. Najedou mám více energie, lépe spím, neusínám ve škole, mám lepší náladu. I v práci se najednou cítím více uvolněná a v pohodě. Mít soukromí a vlastní rutinu pro mě má obrovský význam a dopad na psychickou odolnost.

Návštěva fitka byla mým velkým strašákem. Obzvlášť, když jsem měla 120Kg. Lidé na mě budou koukat, budou se mi smát, ztrapním se protože nebudu vědět co dělat. Ale rostoucí váha byla strašákem větším. A tak jsem si zaplatila trenérku. Nebyl žádný trapas, nikdo se mi nesmál, nikdo se na mě nedíval. Všechno bylo jenom v mojí hlavě. Změnila jsem své stravování a začala cvičit pětkrát týdně. K tomu jsem přidala ještě jógu a procházky. A najednou se začaly dít zázraky. Poprvé v životě jsem pocítila hrdost a viděla na sobě do očí bijící výsledky. A to mě stále udržuje motivovanou a odhodlanou pokračovat. Dokonce jsem se stala inspirací pro druhé!

A toto všechno vedlo k neodvratitelnému kroku. Ne každý se totiž s těmito všemi změnami dokázal vyrovnat a přát mi to. Smířit se s tím, že se chci posunout, že už mám dost toho všeho stresu a tlaku. Že potřebuji povolit a začít žít podle svých představ. Moje první cesta do Finska, bez nejlepší kamarádky, která měla být navíc jako překvapení pro všechny (Podívejte kde jsem! A dokázala jsem to úplně sama!). Začala mě odstrkovat. Nepřijala to vůbec dobře. A tady jsem začala tušit, že se naše cesty rozchází. Já jdu dál, ona tou součástí mojí cesty nebude. Zůstali jiní, a s nimi sdílím všechny své radosti i strasti. Za tyto lidi jsem celým srdcem vděčná a vím, že jsou to ti praví přátelé, za které můžu dát ruku do ohně. A jsem momentálně nejšťastnější za celý svůj život.

Ke změně patří i ztráty. Ale tyto ztráty mohou být i osvobozující. Uvědomila jsem si to až s odstupem. A jsem za to neskutečně vděčná. Slíbila jsem si, že se stanu nejlepší verzí sebe sama. Pro sebe, ne pro ostatní. Může to znít sobecky, ale osobní růst a vlastní potřeby k přežití, nejsou nic sobeckého. Je to pud sebezáchovy. Pokud tu chci být i pro druhé, musím se prvně postarat o sebe. Mít sebe na prvním místě má vliv i na to, jak moc můžu dát druhým. Když nedávám sobě, nemám z čeho dávat těm na kterých mě záleží.